Olivie...

10. prosince 2013 v 8:30 | Tea |  Dějové básně
Plakala až skoro,
její tvář se v kaluž změnila.
A ta divná dívka ji
ještě neprávem soudila.

Nepomohl jí nikdo,
byla prostě úplně na dně.
Každý na ni hleděl skrz prsty,
jednoduše- úplně vadně.

Olivie, Olivie,
slyšela všude hlasy.
Olivie, Olivie,
copak je to asi?

Olivie, to hlas
v tvé mysli není.
Olivie, to ani nějaké
mdlení není.

"Vy hlasy bídné, vy hlasy moudré,
když toho tolik víte, tak raďtě.
Vy jiného bluzného, ne mě
do latě řaďte!"

"Vy hlasy jinačí, než co jsem
doposud slyšela.
Radši vzkřište někoho jiného,
z rozprášeného popela!"
 

Pláč

21. září 2013 v 17:48 | Tea |  Citové básně
Stéká mi slza,
Stéká mi z oka,
Chvíli na tváři ostává,
Potom však jak srdce puká.

Slza po nejedné
Zvláštní chvíli.
Slza, která se skryje,
A pak najednou dodá mi síly.

Je zvláštní, jak po pláči,
Postaví se člověk na nohy.
Hrdě a vzepřeně postaví se světu,
A najde v sobě neznámé vlohy.

Někdy se však tak nestane,
A ty padáš ke dnu.
Stává se mi to často,
A často po tom zblednu.

Zavřete oči,
Když vám nejhůř bude.
Slza se vyloudí,
A po stesku jen ona zbude.

Ztrácím se... Báseň

17. září 2013 v 9:05 | Tea |  Citové básně
Ztrácím se v kombinaci písmen,
slov, vět.
Ztrácím se v tom, co mi píšeš,
že už není cesty ani tam, ani zpět.

Nemůžu uvěřit tomu,
jak arogantně mě odpálkuješ,
v situaci, když ti něco vyčtu,
a když si o to výslovně koleduješ.

Je nutné každého hned shazovat,
když něco nemilého z úst vytrousí?
Je nutné rozpitvávat věci tak do hloubky,
že se to v převelikou hádku vybrousí?

Je nutné prosazovat vždy vlastní názor,
když ho ostatní ihned neberou na zřetel ?
Je nutné vysvětlovat blbovi, jak to opravdu je,
přeci na světě je tolik takových pometel.

Není lepší se nad tím přenést,
a neřešit jedince?
Vždyť ani v base nenapraví,
jediného zločince.


 


Síla.. Báseň

10. září 2013 v 17:46 | Tea |  Citové básně
Nebojím se lidských činů,
bojím se jen jejich úst.
Bojím se, že brzy zhynu,
jakmile oni začnou růst.

Nenechám se přesvědčovat,
když na věc mám pohled jiný.
A nebudu přeci okázale
zatracovat svoje činy.

Proč jim nikdo neřekne,
že nejsou kdovíjaké hvězdy?
A proč vlastně mají tito lidé,
skrz život lepší průjezdy?

Jakto, že se vždy trestu vyhnou,
a vždycky jen to nejlepší dostanou?
Vždyť přeci v životě mají,
od druhých postel nastlanou.

Asi je to o výchově,
o tom, v čem člověk vyrůstá.
Ono, když vám stále někdo tvrdí, že jste nejlepší,
sebevědomí rychle narůstá.

Další články